Jedna z věcí, které mi velmi usnadnily přechod z Ostravy do Brna, z gymnázia na vysokou školu, byla skutečnost, že jsem začala bydlet na privátě s mými spolužačkami s gymplu. Nebyly jsme na gymplu nějaké nejlepší kamarádky, já ani nepatřila do jejich skupinky... Ale nějak jsme se prostě sešly v tomto složení a ukázalo se to být jako moc fajn.
 |
| Výhled na sídliště, na hřiště, na dálnici. |
Pamatuju si, jak jsem vybíraly privát. Tři jsme přijely do Brna, pro mě tehdy docela neznámého, a chtěly jsme stihnout několik prohlídek bytu. Všechny byly otřesné nebo drahé. Pak jsme šly do bytu, ve kterém bydlíme teď. Nepatřil mezi dobré, ale měl být levný a majitel byl známý. Nechtěly jsme luxus, ale pohodu. A to jsme získaly. Pak jsme šly ještě do jednoho krásného, úžasného bytu, který nás úplně okouzlil. Jenže byl drahý, měl průchozí pokoje a taky se tam divně topilo (karmou? nebo tak něčím). A tak, i přes naše okouzlení, jsme zvolily byt, ve kterém jsme teď.
Samozřejmě jsme na bytě měly i několik neshod, ale naším naladěním, a tím, že se docela známe, jsme většinu problémů uměly vyřešit, nebo prostě přežít.
A musím říct, že to byly fakt skvělé skoro dva roky. A teď se to blíží ke
konci. Dvě spolubydlící totiž nebudou od dalšího semestru v Brně a s třetí to tady už asi neudržíme (ale ráda bych bydlela aspoň s ní - aby to bylo jednodušší).
Bojím se toho, kde budu příští semestr bydlet a hlavně s kým. Bojím se totiž cizích lidí, s kterými si nebudu rozumět, protože jsem introvert.
Máte nějaké zkušenosti s bydlením s cizími lidmi?
Já když jsem si zamlouvala pokoj na kolejích v Praze, tak mi paní řekla, že mě dá k nějaké studentce z vyššího ročníku. Byla jsem nervózní a bála jsem se toho, jaká bude, ale byla to moc fajn holka. I když popravdě, raději bych bydlela sama. Nebo s někým, koho už bych znala, jako ty jsi bydlela se spolužačkami. Byla jsem z toho taková nesvá. No, teď už to řešit nemusím, protože buď budu na vysokou dojíždět a nebo začnu chodit do práce...
OdpovědětVymazatDěkuji :) Máme z vystoupení nějaké fotky a bude i video... no měla jsem z toho takové smíšené pocity, na jednu stranu jsem byla ráda, že se nám to povedlo a hodně nás chválili, ale ta nervozita byla velká...
OdpovědětVymazatJinak máš pravdu, nikdo se mi za nic nevysmál ani mi nikdo nepsal něco ošklivého, ale já mám prostě teď takový divný pocit :-/ Možná to zase přejde...
Ten výhled moc dobře znám... :-) já bych z bydlení s cizími lidmi měla asi strach, celkově jsem hrozný antisociál, ale třeba bych si časem zvykla, což budu nejspíš jednou muset :-)
OdpovědětVymazatHezky napsaný článek a je fajn, že máš se spolubydlením pozitivní zkušenosti. Já bydlela dva roky na koleji, první rok jsme bydlela se super dvěma spolubydlícími, ale druhý rok s holkou, co jsme si nesedly, bylo to peklo. Pak jsem šla bydlet na privát a je pravda, že v bytě 3+1 se vystřídalo více lidí, ale s většinou se stýkám do dnes a máme hezké vzpomínky, nyní mne bude čekat stěhování a budeme také hledat bydlení dvě, které jsme tam zůstaly a rozumíme si. Tak ať najdete. P.
OdpovědětVymazatTo je takové příkladné, pohodové spolubydlení. Snad najdeš někoho, kdo by třeba doplnil prázdná místa po odcházejících, nemáš v Brně další známé/kamarády, kteří by chtěli změnit útočiště nebo tak něco?
OdpovědětVymazatJinak já krátce bydlela na kolejích, obavy jsem z toho měla maximální, neboť jsem si nedovedla představit soužití v jednom pokoji s naprosto cizím člověkem, ale nakonec to nebylo ani z poloviny tak hrozné, jak jsem se bála - holčina, kterou jsem měla přímo na pokoji byla starší než já, pohodový flegmatik, navíc tam chodila jen přespat a byla tam třeba dvě/tři noci v týdnu, takže jsem měla pokoj sama pro sebe to mi vyhovovalo maximálně. Ve vedlejším pokoji (bylo to buňky po dvou pokojích, o čtyřech lidech) byly také starší slečny, jedna byla přátelská, společně jsme se občas bavily v kuchyňce, vyměňovaly jsme si filmy na ntb a podobně, tu jsem měla ráda, ale s její spolubydlící jsem moc dobře nevycházela, ona si tam pořád vodila přítele, ale ten kluk tam byl POŘÁD a mě to docela obtěžovala, že tam mám před cizím klukem chodit v pyžamu, poslouchat jak se hádají (nebo taky něco jiného), čekat věčnos až si uvaří tu svoji romantickou večeři a vypadno z kuchyně, abych tam mohla jít já... Navíc jeho slečna (tedy spolubydlící) mě taky zřejmě neměla v oblibě a měla hloupé poznámky, že jako před jejím přítelem chodím v pyžamu, nebo tak, ale kruci, kdo tam bydlel, já nebo ten kluk? To bylo docela hloupé a nepříjemné, ale jinak jsem výrazný problém neměla, až na tuhle "slečnu nepříjemnou" jsme se tam tak nějak míjely a vycházely spolu v klidu.
Napůl o soužití na privátě sním, to musí být docela legrace, všechny ty akce, kamarádi po ruce atd., ale na druhou stranu asi ponorka :D
Promiň, celkem jsem se rozepsala. Držím palce, aby to dopadlo k tvojí spokojenosti!
Na tvoje dotazy ohledně školy, kam se hlásím moc ráda odpovím, jen kdyby to šlo trochu soukromě, myslíš, že bys mi mohla na blog/do zprávy autorovi napsat svůj mail, hledala jsem tady na stránkách, ale nebyla jsem úspěšná ;)
OdpovědětVymazatNeviem prečo som si myslela že bývaš s priatelom. Chápem tvoj strach ale tak ako to bolo doteraz v pohode a ako ste si na seba zvykli, tak to bude aj potom :)
OdpovědětVymazatTak si snad alespoň s tou jednou holčinou najdete něco menšího, což? Výhled je hezký :-)
OdpovědětVymazat